"Jaroušku, řekl dědeček, když někdo vypadá jako ředkvička a voní jako bramboračka, tak bude slušný, i když je kulový blesk."
30. listopadu 2011 v 13:54 | Peet
|
Kniha S(l)ov / Book of (H)owls
Víte vy vůbec jaký to je, když přijdete o hlavu, třeba při procházení pod sníženým mostem? já taky ne. ale umim si to představit. hrůza. a představte si ty šílený bolesti hlavy, od nichž vám nic nepomůže, protože tu hlavu jednoduše nemáte. trpíte jako lidi po amputaci končetin, co se nemůžou podrbat. jedinou výhodou celý týhle situace je, že když jdete do kina, ti, co sedí za vámi vám nenadávaj, že přes vás nevidí. to snad jen v případě, že by za váma seděl trpaslík. ale trpaslíci stejně nemaj v kině co dělat, žejo.
bolí mě v krku, a tak mluvim jak starej kuřák. (při slově "kuřák" si vždycky vybavim ty podmořský kuřáky (wiki)). píšu, protože se mám učit na HEL. baví mě to, to jo, miluju všechno, co se týká jazyků všeobecně. ale číst xy stránek o syntaxi a morfologii starý angličtiny (která rozlišovala, kdybyste to náhodou nevěděli, rody, určovala pády, všechny druhy zájmen včetně duálu, plus se pyšnila tak složitym systémem sloves, že právě to byl jeden z důvodů proč se z jazyka flektivního (ohýbání slov, např. čeština) stala jazykem izolačním, protože to prostě každýho zděsilo, když to viděl. nejhorší bylo, když jste byl mnich a zapisoval jste nějakej důležitej dokument - například evangelia - už jste s tim trávil několikátej rok a většinu zvířátek a kytiček už jste měl vybarvenou a najednou jste špatně napsal minulý subjunktiv plurálu "silného" slovesa "hweorfan" a všechno to šlo do háje. teď musíte začít od začátku, anebo vás vykopnou ze skriptoria na dlažbu. pardon, na hlínu.) teď jsem si všimla, že jsem před závorkou nedokončila větu, ale pokračovat tady se mi zdá nevhodné, tak si to domyslete.
taky žijete ve stavu permanentní tužby? pořád něco chci, čemuž říkám "potřebuju". potřebuju takovej ten úchylně vypadající malej hřeben, kterej prej ale rozčeše všechno a vaše vlasy jsou pak krásné, lesklé a hebké. taky potřebuju nový boty a kalhoty (parku už mám, juchuchů! a vlastně mám najednou dvě, protože jsem doma objevila pravou US Army parku, velikost neni S/M/XXXXL atd, nýbrž "NATO" a jakejsi tajnej kód. většinou jsem proti američanům zaujatá, ale za tohle jim děkuju. jinak se mi zrovna dneska zdálo, že jsem ve Skalistých horách na "Family Camp", taková nějaká hrozná stanová osada plná skautíků a rodinek amíků, co si vyjely do hor - plno tlustejch ženskejch v crocsech apod. ale nejhorší bylo, že všichni měli na sobě svítivě zelený kalhoty a kraťasy a já jsem se z toho za jednou chajdou svítivě zeleně pozvracela.). Mám jedny milovaný kalhoty z Topshopu, který už dosloužily, tak se tam v tejdnu vydám a doufám, že je tam po třičtvrtě roce ještě pořád budou mít *nadsázka*. snad alespoň něco podobného střihu. boty musej bejt teplý, ale ještě důležitější je, aby byly hezký, ale zároveň nestály 6000, jako většina ze skupiny "Ty hezký". taky potřebuju další knihovničku a podvazky.
P.S. A kdybch náhodou zapomněla, proč se nedívám na televizi: sejdu si do kuchyně namazat chleba a hlas na čt1 vyhrkne: "A teď vám ukážeme záběry umírající kuny..."
P.P.S. ředkvička ředí a kvičí?
Strašný Láďa
10. listopadu 2011 v 0:25 | Peet
|
Kniha S(l)ov / Book of (H)owls
Der, Die, Das, psí vocas.
synchronicita si se mnou pohazuje jako s pinpongáčem! už jsem myslela, že jsem to tu zabalila, nechala zapadat prachem, osliznout slimáky, prorůst těma houbičkama, co rostou z mravenců (rozfoukaj kolem sebe svý mimina, mravenec je sní, přičemž ten malej vetřelec není vypuzen ven v podobě mravenčího trusu (co má vůbec mravenec? kloaku?), ale usadí se mu v mozku. malýho Ferdu pak donutí vylézt na strom, kde se zašprajcne a nechá se hobou pomalu vyžrat. ta mu pak vyraší z hlavy aby se jala prášit mimina. a celý cyklus se opakuje.) ale zřejmě tomu neuniknu. protože tenhle tejden si TO se mnou dělá co chce. i když studujete anglistiku, málokdy se vám stane, aby se ve dvou nesouvisejících předmětech těsně po sobě zmínila nejen stejná hra od S., ale i ten samý akt a věta, s prakticky stejným komentářem dvou různých vyučujících. ("What ish my nation?" etc.). stejným způsobem mě ještě pronásledoval Ryan Gosling, brusinky a ústní voda.
a dneska zas Yeats. objeví se mi tu komentář u rok starýho článku, kde jsem zmiňovala, že píšu esej na Yeatsovo "Sailing to Byzantium", noa prd ho, zrovna zejtra o něm máme seminář.
co se stalo v mezičase?
přestěhovala jsem se na Balkán, koupila si vznášedlo a pracuju v továrně na nudle.
ale možná, že lžu!
každopádně jsem za tu dobu snědla hodně šunky.
já se vrátím.
zatím vás obšťastním fotkami z minulého týdne. juchejte!
v mnohem lepším, rakousko-uherském...jemně nakrájeném rozlišení na dA
Tonari no Totoro
7. dubna 2011 v 23:00 | Peet
|
Kniha S(l)ov / Book of (H)owls
pořád něco dělám a pořád se mi něco děje.
tak kupříkladu do posledních deseti dní se mi narvala hradní stráž, německej námořník a kanadskej dědeček.
vím, jak to zní.
ale jestli si domýšlíte věci než se vůbec nadechnu pro vysvětlení, tak jste pitomí a zasloužíte polejt kýblem krabích kulí.
v úterý ráno jsem se procházela po hradě, nikde ani noha a snad poprvé v životě byl prostor kolem Masaryka úplně odjaponcován. když najednou: "Ta má ale banán." ozvalo se zprava. abych hlas ospravedlnila, banán jsem opravdu měla - přes rameno mi visela taška s potiskem Warholova banánu. majitel hlasu obýval budku hradní stráže a za chviličku se jako ozvěna z budky naproti ozvalo prosté: "Banán." strašně mě těší představa, že jsem možná byla přítomna historickému okamžiku, kdy se hradčanským náměstím rozléhalo slovo BANÁN z úst hradní stráže.
německý námořník mě pozdravil "Ahoy", když jsem předevčírem venčila vlčici kolem plavebního kanálu. minulej rok ho rozšiřovali, tak si to tam teď směle drandí sexy jachty a upufaní parníci. možná, že onen plakalobejby námořník ani nebyl němec, ale jeho luxusní plavidlo, co (potřebuju sloveso končící "dlo", ale napadá mě jen "povidlo") stavidlo, mělo na zádi bundesvlajku.
a nakonec, když jsem minulej pátek přešlapovala na zastávce naší vesničky, přistoupil ke mně starší pán (měl bílej plnovous!) a zeptal se, jestli mluvim anglicky. což mě za á překvapilo a za bé samozřejmě potěšilo. jeho překvapilo, že jsem odpověděla kladně a stejně tak i potěšilo, dal se se mnou do řeči a povídali jsme si až do Prahy.
dozvěděla jsem se mimo jiné, že - je z Newfoundlandu, žil na Islandu, v Řecku a teď tady. že v Kanadě měl na lingvistiku českýho profesora, že útok 9/11 má na triku Mossad, že Émile Zola umřel na udušení a možná, že to bylo spiknutí; a spousty dalších, nečekaných zjištění.
na Americkou literaturu jsme šli dneska ven, Páč bylo Parádní Počasí. naposledy jsem se byla se školou učit venku ještě na základce. jenže tam jsme měli zahradu. zahradou naší univerzity je křižovatka a místo kůl cambridgeských trávníků a stájí pro jednorožce, my máme zaplivaný chodníky a zaprášený silnice a škola si chová své tramvaje, autobusy a turisty. takže jsme se usadili na schodech před Rudolfinem a předčítali verše Wallace Stevense holubům.
přijde mi, že si lidi holubů vůbec nevšímaj. já je pozoruju ráda. jsem holubí stalker. snad neskončim jako ta pani ze Sám doma. nicméně: dneska si rozjařeně hopkali v louži na Můstku, cákali na sebe a prostě si užívali. ale ti holubi z Palachova náměstí musej bejt děsně vzdělaný - předně tam maj to Rudolfinum, pak hned fildu, co by ptačím zobem dohodil Klementinum, na druhou stranu zas právnickou fakultu... a určitě soupeří s partou s Pařížský, tam sídlí fashion gang na vysoký noze, okroužkovaný od Cartiera na rohu, s fešným burberráckým šátkem a dámy pochopitelně kladou vejce s logem LV.
uéééh, odbíhám. a příští tejden hurá, hurá do BeNeLuxu!
do úterý musim ještě přečíst Tristrama Shandyho, T.S. Eliotta, Gertrude Stein, dopsat critical summary na Alexandra Popea (aka Sašu Papeže), přepsat rhetorical analysis a naučit se na syntax. takže jdu na tumblr.
The Decay of Lying
18. února 2011 v 22:58 | Peet
|
Kniha S(l)ov / Book of (H)owls
"(...) became in Robert Browning's hands a grotesque, misshapen thing, which at times made him masquerade in poetry as a low comedian, and ride Pegasus too often with his tongue in his cheek." (Oscar Wilde, The Critic as Artist)
I know, Oscar, that you don't mean it literally ("Oh, but I do!" *master Fry's voice), but this is just hilarious. I'm quite capable of imagining anything (recently, I had a dream wherein certain Robert Sheehan had turned into a pony-sized chocolate giraffe), and I adore imagery, images, imagists and Imogen.
když už jsme u pana Wildea a jeho esejí, myslím, že "The Decay of Lying" v současné době nehrozí. díkybohu! našla jsem tady pěknejch pár prolhanejch písniček...
The Fratellis
The Raveonettes
The Cranberries
NIN
No Doubt
Sex Pistols
The Hellacopters
...já bohužel lhaní neovládám - nědělá mi problém si vymýšlet - neexistujících věcí mám plnou hlavu prakticky pořád, jenže je neumím podat tak, aby mi ostatní uvěřili. usmívám se, uhýbám očima, snažím se tvářit "takhle se to vážně stalo", však to znáte. naposledy jsem lhala když mi bylo asi dvanáct, šlo o dobrodružnou výpravu spojenou se stanováním v kotelně naší vily a já našim jen pípla, že jdu spát ke kamarádce a snažila se nenápadně propašovat stan. jasně, že to prasklo. je to smůla, protože by mě lhaní vážně bavilo. ne, že bych to potřebovala, ale jen pro zábavu. párkrát se mi povedlo oblbnout Bena, s cizinci je to jednodušší trochu přibarvit místní folklór, jenže mi stejně po chviličce začal cukat koutek.
výlev:
nenávidim toho debila z National Geographic, co pořád mele o "asertivní energii" při přístupu ke psům.
zajímavost:
víte, že existuje prvok bobovka?
The Selfish Giant doporučuje:
"...a co si o tom myslíte vy?"
"NIC!"
Dedicated to, the one and only Barry Scott, the Cillit Man!
11. ledna 2011 v 19:08 | Peet
|
Kniha S(l)ov / Book of (H)owls
tak se mi zdálo o tom, jak jedu tramvají z Klecan do Venezuely (byla to šestadvacítka, a jelo se pořád do kopce a pralesem, já tam musela být v šest, ale nastupovala spousta důchodců, co to zdržovala...), pak jsem nějakým způsobem přišla ke dvěma cizím prstům, přemýšlela co s nimi - babička je pořád cpala do velkých krabic, já radila, ať je aspoň vysypem ledem; pak jsem se objevila kousek od domova , ale jak to často bývá - vůbec to tam tak nevypadalo, prolezla jsem dírou v křoví na něčí dvorek, tam stálo auto plný vysmátejch peruánců, před autem cikán (takovej ten pravej rumunskej kočovník, jak vystřiženej z Kusturici) a já věděla, že je to únosce (asi nepříliš chytrý, když unesl bandu chudých peruánců) a aby neunesl taky mě, říkám mu:
PEET: (žoviálně) Jéje, vy tady ale máte pěknou bandičku, taky už jsem pár lidí unesla. (křečovitý úsměv)
CIKÁN: (podezíravě si mě měří, vytahuje pistoli, zablýskne zlatým zubem) ....
PEET: Tak já už asi pudu... nevíte náhodou, kudy se de k zámku?
CIKÁN: ....
nakonec jsem teda nějak odešla a svou cestu zakončila na Islandu, kde někdo pobíhal s kočárkem po skalách.
nejvíc mě zaráží, že jsem byla schopna žoviálního tónu.
***
konečně jsem v rychlosti dočetla Orlanda (W.Woolf), přečetla rensanční sci-fi The Honourable History of Friar Bacon and Friar Bungay od Greeneho (Bacon vytvoří mosaznou hlavu, která řekne jen "Time is, Time was a Time is past", načež je roztříštěna bleskem - ale už jen ta představa mluvící mosazný hlavy je děsivá. Greene se taky s ničim moc nepáře, viz následující úryvek:
Lambert and Serlsby stab each other and fall mortally wounded.
Lambert: O, I am slain!
Serlsby: And, I--Lord have mercy on me!
They die.
jejich synové to skrz magické zrcadlo vidí a hned "jump up with daggers drawn and kill each other").
a začala číst Beowulfa a Notes From a Small Island of Brysona (nesrovnatelně zábavnější než Beowulf).
začalo zkouškový, a tudíž čas na filmy, so far I've seen:
The Lovely Bones (dojímavé, velice koukatelná hlavní protagonistka)
Scott Pilgrim vs The World (Michael Cera not playing that awkvard teenager!..he is still a teenager with a terrible haircut, though.)
The Giant Claw (sci-fi béčko z 50let, co se zpracování týče je daleko za naším Zemanem nebo Trnkou, ale o to je to vtipnější - obří zubatá ptačí nestvůra terorizující celý svět = Ameriku.)
Henry V (1989) (ach, Kenneth. hrdinní angličané a zbabělí, prohnaní, vozatajepobíjející francouzi)
Peter's Friends (ach, Kenneth, ach Stephen Fry.)
Get Him to the Greek ("Stroke the furry wall!" parádní soundtrack.)
Hamlet (1996) (dechberoucí, snad čtyřhodinové a ach, Kenneth.)
Eden Lake (hnus, ovšem ne, co se kvality týče, ale toho efektu, jaký to na mě mělo. ta beznaděj! úúú! může se to stát i vám, zasnoubení britové, co jezdíte k jezeru.)
...a taky jsem si nesmírně vesmírně tapírně užila britský seriál Misfits, a jak jsme se shodly s Dash, než přijde třetí řada, budem prostě koukat pořád dokolečka na první dvě řady.
byli jsme s Benem v ZOO a polovina zvířat si to tam rozdávala. karty. karbaníci.
CIRKUS CIRKUS!
*magic moments..dumdum*
There was a naughty boy
And a naughty boy was he,
For nothing would he do
But scribble poetry-
He took
An ink stand
In his hand
And a pen
Big as ten
In the other,
And away
In a pother
He ran
To the mountains
And fountains
And ghostes
And postes
And witches
And ditches
And wrote
In his coat
When the weather
Was cool,
Fear of gout,
And without
When the weather
Was warm-
Och the charm
When we choose
To follow one's nose
To the north,
To the north,
To follow one's nose
To the north!
And a naughty boy was he,
For nothing would he do
But scribble poetry-
He took
An ink stand
In his hand
And a pen
Big as ten
In the other,
And away
In a pother
He ran
To the mountains
And fountains
And ghostes
And postes
And witches
And ditches
And wrote
In his coat
When the weather
Was cool,
Fear of gout,
And without
When the weather
Was warm-
Och the charm
When we choose
To follow one's nose
To the north,
To the north,
To follow one's nose
To the north!
Endoplazmatické retikulum je vždycky relevantní. I když se ztratíte v sovinci a nemáte, co říct.
31. prosince 2010 v 12:46 | Peet
|
Kniha S(l)ov / Book of (H)owls
Přeju všem, kromě těch, kterým nepřeju, novej rok plnej jahodovýho pudinku!
proč, ptám se, ó, velký blogu, se mi po vložení do článku kvalita fotek markantně (minimálně o dvanáct marek) zhorší? kdo z nich užral ostrost? pak to vypadá, jak když je to focený nějakým druhořadým mejdlíčkem! nejseš velký. seš malý, trpasličí, liliputní, miniaturní, prťavý záprdek a pygmej, blogu.
jo, a mám své portfolio, ó: petraburianova.daportfolio.com/
a na dobrú noc:
Ptáci to viděli
6. prosince 2010 v 22:36 | Peet
|
Kniha S(l)ov / Book of (H)owls
ten sníh musí bezpodmínečně vydržet! když roztaje, výhled z okna už mě nebude těšit nikdy více!
už nebudu mít zrůžovělé líce a pročištěné plíce!
už nebude mi chutnat má píce!
už pohasne mého štěstí svíce!
už neuzřím v bílé noci sýce!
a utopím se žalem v mlíce!
a hlavně - na zahradě bude obrovská povodeň a na ní se bude jako Noe plavit ten chcíplej ježek, co doteď spokojeně hibernoval.
a ta zasněžená Praha je nádherná. a cizinci se usmívaj, jak jim to klouže a domorodci sakrujou a doprdelujou. taky budu, až mi to zas ujede. doslova.
byl ptačí týden. jedna spolužačka přečetla v Song of Myself od Whitmana místo "(...) And reached till you felt my beard" "... till you felt my bird", a dneska jsme se zas dozvěděli, že židé byli původně "pheasants" (místo "peasants"). pražští holubi jsou stále stejně líní, obří, tlustí a líní a tlustí a obří.
nemám dárky. ale koupila jsem si u Marks&Spencer's pružinu a pouštím ji ze schodů.
v obchodních centrech je narváno, až mi z toho slzí oči ("To nejsou slzy. My zvracíme z očí.")
This is a FRESH shop! Everything here is FRESH! I'll do well here...
1. prosince 2010 v 15:33 | Peet
|
Kniha S(l)ov / Book of (H)owls
a já nešla dneska do školy a venku chumelí a vevnitř to bliká a cosi chrápe v křesle a něco ještě pořád pobíhá po střeše a někdo srká čaj a já kafe a deka a mandarinka a kočičky ve váze a sob na svíčce a Gromit na vánočním kalendáři a klobouk a hůl a chleba a sůl a Emerson stejně nechce být zesejován, tak proč bych se jím zabývala.
a já mám tak krásnej pokoj! a tak dobře se mi tu sedí! a postel je měkká a kytky furt žijou, co bych si mohla víc přát! a moji spolubydlící - kluci z plakátu - John Cleese nohou vykopávající, The Clash na smetišti pózující, tukan Guinness
pintou na zobáku balancující, pes Gromit dárky rozbalující -
všichni přikyvují a řikají "Jo, tady je to boží."
"Komunisté se jej pokoušeli nalákat zpět do republiky vidinou
důchodu, a když neuspěli, zabavili mu veškerý majetek. Nato
Růžička okupoval budovu vyslanectví a v reakci na konfiskaci svého majetku zabavil nábytek na vyslanectví."
(Daniel Samek, Česko-irské kulturní styky v první polovině20.století)
Pýt doporučuje:
čtivo:
Orlando (Virginia Woolf)
The Ladies of Grace Adieu (Susanna Clarke)
The Boy Who Kicked Pigs (Tom Baker)
The Secret Life of Oscar Wilde (Neil McKenna)
The Bloody Chamber (Angela Carter)
The Cripple of Insihmaan (Martin McDonagh - u nás jako "Mrzák Inishmaanský v Divadle v Celetné)
poslušivo:
The Raveonettes - Pretty in Black
CocoRosie - Grey Oceans
Belle & Sebastian - Dear Catastrophe Waitress
Hardcore Superstar - Bad Sneakers and a Pina-Colada
Los Campesinos! - Romance Is Boring
One Night Only - One Night Only
The Cranberries - No Need to Argue
New Order - The Best of
The Midnight Beast
The Streets - Original Pirate Material
The Pogues - Pogue Mahone
***
"The answer is: 8.6 million a day, what is the question?"
-"Is it simply...how many things happen?"
-"Is it how much money has been lost by the Mormon musical 200 Brides for 7 Brothers?"
-"Is it five fruit and vedge a day is supposed to be good for you, what would be bad for you?"
(Mock the Week)
Peetiny cesty
1. prosince 2010 v 13:22 | Peet
|
Vyblejskla
Abisko NP, Švédsko, červenec 2010
Dublin, Irsko, srpen 2008
botanická zahrada v Troji, Praha
Dartmoor NP, Devon, Anglie, Velká Británie, Evropa, Svět, Vesmír a vůbec, srpen 2009
Používá ještě někdo slova "heršvec", "krindapána" a "jejdanánky?"
30. listopadu 2010 v 20:26 | Peet
|
Kniha S(l)ov / Book of (H)owls
Emerson. a já bych tak ráda šla na procházku!
v úterý ráno jsem si zopakovala svou neřest ze střední, a sice zatahování školy z účelem procházky. naschvál jsem bloudila po milované Ořechovce a prožívala nadoblačné stavy v Lomené uličce.
jestli někdo sháníte bydlení v Praze, na prodej je pěkný domeček, žlutý činžáček na Malé Straně. při rychlém jednání bych určitě očekávala slevu pár milionů. (možná pár desítek.)
jestli někoho zajímá, jak se Kim Čong-il dívá, tak ....
"už máte vybraný téma na bakalářku?"
"co prosim? vždyť jsem teprve minulej měsíc zjistila, že máme ve škole čtvrtý patro. neustále vídám nový a nový lidi. prakticky jsem zrovna nastoupila. bakalářku??"
"prý nad tím máme intenzivně přemýšlet už od začátku druháku. proposal se posílá v dubnu."
"to je ještě času..."
nojo. ale...čtyřicet stránek. samozřejmě, že je to prd, pokud bych psala své oblíbené povídky bez konce, pythonesque, stream of consciousness atakpodobně. ale ono tu musí bejt akademický ("kurzívou s v češtině důraz neoznačuje! to je anglismus!")! asi napíšu něco nesmírně erudovaného o dvou hlavách Zafoda Bíblbroxe.
máme tady u nás takovou rokli - úzká cestička, les, potůček. denně tam projde tak jeden, maximálně dva datli. a já, protože jsem bůhvíproč extrémně citlivá na přírodní krásy, sotva jsem tam vkročila, jsem se zastavila a v němém úžasu zírala na tu sněhovou obrovskost, gigantičnost a grandióznost kolem. bylo to všude. celé rodiny. úžas našel hlas a já vyplivla "ježiši" a "tyjo!" a "Kiro, koukej!". a to prosím jinak mluvím nahlas jen pokud nadávám (což se mi dneska taky povedlo, potom, co jsem uklouzla před místními vilidž pípl. současně mám v oblibě části Kristova těla, snad to nebere osobně, "Kristova levá půlka","Kristův kotník",apod., a dneska - měla jsem potřebu zanadávat dřív, než myslet - "Kristova zadní prdel!").
Make someone HAPPY!
Další články
- hory 17. listopadu 2010 v 0:29
- sketches 14. listopadu 2010 v 16:11
- The Company of Wolves 14. listopadu 2010 v 13:13
- Roundhouse Kick 20. října 2010 v 21:36
- Blame Canada! 17. října 2010 v 20:34