No soy triste...tal vez porqué mi unicornio azul no se me perdió

18. října 2008 v 21:51 | Peet |  Kniha S(l)ov / Book of (H)owls
přišla jsem na to. přišla jsem na to, co se mnou je.
vlastně na to přišla Ali:

Dragoniro ‎(20:24):
seš ty vůbec někdy smutná?

Peet ‎(20:25):
to je zvláštní, nikdy jsem nad tim nepřemejšlela. ne, nejspíš ne...

neumim bejt smutná. asi si řikáte, jaká je to výhra, a ona je.

JÓÓÓÓÓÓÓ!!!!!!
HAHAHAHAHAHHAHA.
jasně, že mám svoje nálady. dny, kdy se chovám jako nepříjemná, bezcitná semetrika. jenže přitom nejsem smutná, ale naštvaná. nevím, co je deprese. nevím, co je stres. soundtrack Pokání, Lassie nebo Titanicu ve mně probudí maximálně zívnutí. vlastně Pokání ne, Daria Marianelliho miluju.

a přečtětě si Skromný návrh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Věrka Věrka | Web | 19. října 2008 v 1:42 | Reagovat

Úžasná vlastnost. Závidim! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama