Hello, we were wondering whether we could talk to you about Jesus?

27. července 2012 v 17:45 | Peet |  Kniha S(l)ov / Book of (H)owls
uff.
uff. to jsem se přejedla.
oni maj asi pravdu, když na pytliku píšou "dvě porce". já to jindy ale snim tak rychle, že než si stihnu uvědomit, že jsem plná, dvě porce už si to sviští tobogánem do žaludku. dneska se ale stala revoluční věc. rozhodla jsem si dát na talíř jen půlku. moc jsem tomu nevěřila, v tomhle jsem dost konzervativní, ale nakonec jsem si řekla - proč ne, kdyžtak je tu ještě pořád hrnec s druhou polovinou. a hle! ono to stačilo! neuvěřitelné! uvědomujete si vůbec, kolik se na tom ušetří? polovina! a já ze zbylejch peněz můžu šetřit na jachtu! a pak popluju tam, kam ještě nikdo nikdy nedoplul, kde jsou lvi. bude to sopečnej ostrov. a budou tam žít holoubci diamantový, protože ty já miluju. a otevřu si tam knihkupectví, který bude celý z peří a bez dveří a až se sešeří; i když tomu někdo stěží uvěří - přijde na kafe lord komoří. taky Bill Murray v čepičce Jacquese Cousteaua bude častým hostem a Pete Doherty nám bude na mole hrát na kytaru.

dneska jsem měla psát proposal na bakalářku, ale místo toho jsem zkejsla u National Geographic. víte, že kočka má v uchu 32 svalů? lidi jen 6. a taky tam vysvětlovali jak to, že kočky vždycky dopadnou na všechny čtyři a proč předou. chtěla bych umět příst. občas se cejtim tak spokojeně, že se to slovy vyjádřit nedá, ale předení by to úplně vystihlo.

nikdy jsem neměla vztah k miminům, přijdou mi všechny stejně ošklivý nebo extra ošklivý (včetně mý osoby jako mimina, i když jsem teda naštěstí nebyla EXTRA ošklivá - žádný vypouklý oči nebo žárovkovitá hlava se nekonaly). ale zato se dokážu rozněžnit na hrozně starym dědečkem nebo babičkou. když už je jim třeba přes pětaosmdesát, a to jejich drobný tělíčko se rozvážně šine za hůlčičkou a oni se na to hrozně soustředí, a pak je pozdravíte, a oni neslyší, ale když náhodou vidí, že jste něco řekli, tak se usmějou.

už zase čtu deset knížek najednou. Petronia, protože ho miluju (sice jen jako postavu v knížce od Loukotkový, ale což). Gulliverovy cesty, protože už bylo načase. Paradise Lost, protože musim. Game of Thrones, protože Game of Thrones. Blakeovu biografii, protože Peter Ackroyd má neuvěřitelnej styl a obyčejnou biografii povýší na román přestože si nic nevymejšlí. takže to vlastně román neni, ale vás to tak vtáhne do děje, že se váš pokoj promění v neútulný pokoj na Broad Street, kde za oknem uvidíte anděly a vaše zahrada bude obrostlá hroznovým vínem a v altánku bude sedět Blake s manželkou, oba nazí. a až vyjdete na ulici, budou se tam mlít příznivci francouzské revoluce s jejími odpůrci a nad obchodem s kávou bude viset vycpaná mořská panna. a u nohou vám přistane jedno z prvních čísel "Timesů" a vy si přečtete, že vašemu králi přeskočilo (George III.).
taky ještě čtu If on a Winter's Night a Traveller, protože je to první knížka ve 2.osobě, kterou jsem kdy četla. A Mere Christianity od C. S. Lewise, kterej se mě snaží přesvědčit, že bůh existuje. ale tak nějak bych radši tu skříň a lva. nakonec ještě čtu Zpropadené Skotsko, protože Děsivý dějiny mě nikdy nepřestanou nudit, a protože tam za 2 tejdny jedu. och, aye.


Kira posílá pusu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama